Damero, jsem taky v roli nepodařeného dítěte, které se nemůže zbavit svého stínu. Snad u takových jako jsme my je častější, že naše matky nepochopí, že jsme již dospělé. Na Tvém místě bych se snažila chránit sebe a svou rodinu, opravdu počkat v bezpečí, až se vše uklidní, pak si vše zas promyslet. Každému prostě není dáno, aby měl hodnou chápající mámu, a nemusí to být jeho vina. Jestli jsi jako dospívající lhala, neznamená to, že si nezasluhuješ důvěru do smrti, což ale neznamená, že na tu důvěru máme nějaký nárok. Ber to jako problém mámy, když se budeš zas cítit silná na kontakt, at by to bylo za jak dlouho chce, nech si únikovou cestu, když to bude nad Tvé síly. Jsi dospělá a nikdo Tě nemůže zbít jen proto že je máma. Je mi moc líto cos zažila před svou dcerkou.
Snaž se prostě tu dobu přečkat a všechno s to promyslet až s odstupem. Takhle je vše moc moc bolavý. Mně je počítám asi o deset let víc a některý vztahy s mámou se úplně nenarovnaj nikdy, člověk si ale může zachovat důstojnost. Hodně