Můj strýc je jáhen. Teta je katolička, ale přesto to není zrovna jednoduché, protože jáhenství není zaměstnání, ale služba a poslání. Nneí to něco, co se dá po příchodu domů pověsit na hřebík společně s kabátem. Je to forma životního postoje.
Oni jsou oba spokojení, teta je lékařka, což je koneckonců forma pomáhajícího povolání a obecně mezi lékaři je vyšší procento přímo věřících, ale i vůči víře velmi tolerantních.
Mám kamarádku taktéž lékařku, ženu evangelického kněze. Asi to není vzácná kombinace. Léčba ducha i těla v jedné rodině
Je to opravdu něco víceméně od toho člověka neoddělitelného a není dost dobře možné provozovat jáhenství "napůl", "něco jo a něco ne".
Vyptej se ho, žije tím, jistě Ti nebude tajit, co vše jáhenství obnáší.
Mně by třeba fakt lezlo na nervy to "poskytování sebe" řadě lidí. pořád někdo něco chce a on se snaží všem pomáhat. Jo, je to úžasné a obdivuhodné, ale uprostřed noci nebývají ty telefonáty tahající manžela někomu pomáhat žádná slast. Totéž mi říkala ta má kamarádka - hodně jí to ubírá soukromí, rodina se jí vpodstatě rozšířila na celou jejich obec. Není to nic pro introverty.
Ale zároveň rodina mého strejdy je hrozně soudržná, k tetě se chová s ne úplně obvykle vídanou úctou, mají strašně prima děti, které jsou dost kontrastně nesobecké a vřelé, ve srovnání s vrstevníky... vídám se s nima hrozně ráda, navíc strejda je výborný řečník a dá se poslouchat hodně dlouho, když na rodinných sešlostech vznikají komunikační proluky