Máme kluka, Ferdu. Už mu bude rok, není agresivní, spíš zvědavý. Ale když ho Ala zlobí, tak se po ní ožene i zubama. Stává se to ale zřídka, Alenka už ví, kdy ho má nechat na pokoji... Stačí, když zacvaká zubama a nechává ho být. Vysvetlovala jsem jí to, kdy hrozí že ji kousne, jak se k němu chovat, kde ho chytit a kde naopak ho nehladit, protože se ožene.
Naštěstí už ho tolik netahá, jako dřív, dneska už ho umí chytnout tak, že mu to nevadí, dřív hrozně pískal, když ho nosila.
Ted u ní většinou sedí, nikam neutíká, nechá se krmit, hladit, nosit. Pouštíme ho občas po pokoji u dětí, kde ho děti nechají běhat mezi hračkami. Když se vracíme domů, vítá nás kvíkáním, panáčkuje, vykukuje z bedny. Jakmile loupám okurku, hlásí se, že je tam taky. Jsem ráda, že ho máme, protože je to nenáročné zvířátko. Je mazlivý a velmi komunikativní.