Přidat odpověď
u nás bylo normální, že můj děda zavolal "přivezli uhlí" a zavěsil, pokud do hodiny nikdo nepřijel, šel s těžkou srdeční vadou uhlí házet do sklepa, se slovy na ty mladý není spolehnutí, nedodrží čas atd., náš táta nám šel několik kilomerů naproti, když jsme nahlásili, že přijedeme na chalupu v určitý čas a čekal u patníku, cesta byla 200 km, prostě bych dědu chápala a jela tam co nejdřív, dnes, zítra, pozítří, já sama bych se teď přetrhla, jak bych jela za oběma, ale už není kam
Předchozí