Fillantropus, nejsem.
Chápu obě strany, ale nemyslím si, že pozdní příchod je důvod se urazit. Po pravdě, to, v čem jsem militantní, je, že neuznávám institut "urážení se". Máme taky takovou příbuznou a já si opravdu nebudu rušit svoje kruhy tím, že budu hodiny a hodiny dumat, co jsem řekla špatně, udělala ...
Jestli dotyčnému něco vadí, ať mi to řekne přímo, ale takovéhle manipulátorské způsoby ráda nemám.

A jak jsi psala: "Ale naučila jsem se, že život je moc krátkej a proměnlivej na to, abych si ničila vztahy jenom kvůli principu. Klidně ustoupím, klidně se omluvím- zvlášť starému člověku."
Tak já to mám přesně obráceně. Taky jsem se naučila, že život je příliš krátký na to, abych si sama sebe nevážila. Nenechám se někým manipulovat nebo si jen kazit náladu a omlouvat to tím, že je starý. Stáří ani příbuzenství pro mě není důvodem ustupovat za hranice osobní důstojnosti.

Ono to takhle zní, že jsem nějaká příšerná divoženka, ale doufám, že je patrné, že je to jenom zkreslení psaným textem. Rodinné vztahy udržuji v teple, ale jakmile jde něco za moje osobní hranice, tak stojím pevně, stáří nestáří.

A k tomu patří, že když se někdo naštve a řekne mi: "Jedete pozdě, štvete mě, tak sem radši dneska nechoďte, dohodneme se na jindy!", tak to přijmu.
Ale to, tuším, nebyl tento případ.