Teď jsem si vybavila páteční návštěvu u doktorky, kdy jsme dvě hodiny seděli se synem v čekárně se třemi dvouleťáky, kteří naprosto nevypadali jakkoli nemocně, neustále něčím mlátili vč. dveří, naráželi do sebe plastovejma motorkama a autíčkama, a při každým tom zvuku jsme se se synem oba otřásli děsem.
Hluk fyzicky nesnáší odmalička a nepamatuju si, že by vydával jakkoli nelibý zvuk. On ani nebrečel, když byl kojenec. Takže mám zřejmě ideální dítě, kdyby se to bralo čistě po zvukové stránce.