Synovi bude ze týden deset, takže už není malej.
Od "ideálního" dítěte podle mých "snů" se liší tím, že je příliš opatrnej až úzkostnej - na rozdíl ode mne, já jsem spíš dobrodruh. Ale zas pro něj je to dobře a pro mne v podstatě ve finále taky, aspoň se nebudu muset bát, že bude někde blbnout a jezdit mezi tramvajema nebo dělat adrenalinový sporty.
Pak ho nebaví většina mých koníčků a nezměním to, i kdybych se stavěla na hlavu.
A mohl by být míň línej a míň sobeckej.
Jinak jsem spokojená. Je zdravej, chytrej, vtipnej a hezkej.