libík: já si pamatuju svou újmu z dětství (na rozdíl od dcery jsem byla hodně panenková), kdy jsem měla panenek několik, ale žádná neměla dlouhé vlasy, které by se daly česat a plést copánky, takže jsem záviděla sestřenici její blonďatou panenku, na které jsem se vítězoslavně naučila ten cop snad až ve čtvrté třídě, taková potupa

Hlava možná upadne v zapomnění i bez mého přičinění, v běžném pracovním týdnu je na hračky žalostně málo času, ale je mi líto toho nebožátka, že dostalo šunt a ani si nemůže postěžovat nebo být naštvaná, přece kdo by si dovolil kritizovat Ježíška.