Nech to plynout a nestresuj sebe ani jeho.
Já jsem si kdysi myslela, že jsem porodila génia a strašně jsem čekala, jak to všude rozštípne, je fakt, že sport mu šel nějak přirozeně, ale skončilo u takového toho rekreačního lítání. Některé děti se prostě "nehrnou". Malej nakonec absolvoval ZŠ(dost problémů) i něco dostudoval(to už bylo lepší) a jeho životním koníčkem je rybaření, což třeba já málo chápu. Ale je spokojenej
Pokud nejde o poruchu (a to nejde), je dobrý se s dítětem ztotožnit a brát ho jaký je, povahu nezabiješ.