Já bych se také přiklonila k tomu ho jednak k některým věcem nechat dozrát a netlačit tak moc na pilu. Každé dítě je jiné a někdy prostě potřebuje svůj čas, a každého taky baví něco jiného.

Neber to nějak špatně, ale mám pocit že toho po něm chcete i trochu moc. To že některé děti jezdí na kole, bruslí a lyžují již ve 3 nebo 4 letech neznamená, že takové jsou všechny, já teda takové snad ani neznám. Máme v rodině několik podobně starých dětí a toto vše nedělá žádné.

Můj 5-ti letý syn je v některých ohledech asi podobný, nemá rád změny a na vše potřebuje svůj čas. Ale je fakt, že spousta věcí se u z něj zlomila skoro ze dne na den kolem těch 5-ti let. Skoro až do těch 5-ti preferoval výhradně odrážedlo, tříkolka ani skutečné kolo ho nebraly, tak jsem ho nechala tak. A najednou zničeho nic se to naučil během několika dnů a chce jen kolo.

S plaváním to bylo podobné, přestože jsme od miminka chodili na plavání, jako větší tam už jen chtěl dělat blbiny a hrát si, nejlíp v brouzdáku, nějaké učení plavání ho nebralo, a najednou letos během 14 dnů na dovolené totální obrat a začalo ho bavit plavat ve velkém bazénu s rukávky, což předtím odmítal i jen nasadit.

Lyže ani brusle jsme zatím nezkoušeli, baví ho sáně a boby, tak jezdíme na tom, proboha vždyť lyžovat může ještě celý život, ono ho to třeba časem zláká.

S kreslením - to ho sice trochu bavilo, ale spíš díky obrázkům které se mu líbily - cars, vlaky apod - ale donedávna to spíš jen počmáral, teď postupně začal více kreslit i vymalovávat. V době kdy ho to nebavilo jsme dělali prostě spíš jiné věci - patlali barvičky, matlaniny prstovkama, natírání nasbíraných listů venku - i když víc ho bavilo to sbírání - ale pak tím pádem sedl i té "výtvarné" části díla :))
Nejzajímavější pro děti bylo stříhání, nejlepší na bylo odstřihovat cenovky z oblečení a pak je pořádně roztříhat, a taky lepidlo :))

Delší vzdálenosti se mu také moc nechtělo chodit, když už tak na tom odrážedle, ale když mohl jít házet kamínky do potoka, tak to došel :)) Tím narážím na to, že píšeš "děláme zábavu", ale na mně to prostě působí tak trochu nuceně, a evidentně to není zábava pro něj. Určitě je dobřé, že žíjete aktivně ale zkusila bych najít něco co by motivovalo ho. Pro moje děti je tedy spíš motivace se jít podívat na nádraží na vlaky nebo jet někam autobusem.

Pokud bych to brala podle svých dětí, tak nucení do činností které je "neba" jen prodlužuji tu dobu kdy to nechtějí dělat a vzbuzuje to spíš tím větší odpor. Oni na to musejí přijít i trochu sami, hodně pomáhá když to vidí u jiných dětí (samozřejmě bez "náležitých" komentářů rodičů), ale nezabere to taky hned a vždycky. Pokud ho nutíte a je z toho scéna napůl dne, tak to ho rozhodně k radostnému přijmutí té činnosti prostě nepovede.

Souhlasím s tou psycholožkou, do ničeho nenutit, ale motivovat a zkoušet, třebas oklikou. Jediné co bych řešila je ta logopedie, v 5-ti letech už by se to začít řešit mělo, a vzhledem k jeho povaze bude možná potřebovat delší čas si na logopedku a cvičení zvyknout. A na zlepšování jemné motoriky jsou i jiné triky než jen kreslení.