Dokonalé dítě bych asi nerozdejchala po první minutě
A na mých dětech mě na každém "štve" něco jiného. možná je spojit dohromady, tak by vzniklo dokonalé dítě Monentálně za nejdokonalejší z mých dětí považuji mého skoro ročního kluka. Nejstarší mě "pije krev" neustálým komentováním typu "Mami, venku svítí sluníčko" a hned navazuje "Mami, proč svítí sluníčko? Mami, ono už nesvítí. Mami, proč už nesvítí sluníčko? Mami, ono už zas svítí." a jejími odpověďmi na otázky "co se stalo? Kdo to tu rozlil?...", na které zásadně (ještě než je vyslovím) odpoví "Já nic. Já nevím." a to drží hrnek z kterého kape v ruce. Prostřední je kapitola sama pro sebe. S ním si přijdu jako když jeden z nás mluví čínsky a ten druhý nerozumý ani slovo.

Jsem strašně ráda, že jsou nedokonalý. A hlavně, že jsou zdravý. Však dětství je tak krátké, že uteče mrknutím oka a budou z nich dospěláci s vlastním životem a jejich nedokolalosti se ztratí v nedokonalostech ostatních dospělých.