Já se teda přiznám, že jsem z nich taky na větvi nebyla. Z vlastního dětství si pamatuji úžasné zážitky, tedy divadelní představení, pohádky na videu, dokonce i jsem je měla i na starých tvrdých deskách (gramofon na kliku).
Občas pořádám autobusové výlety do pražských dětských divadel, jednou jsme kvůli mému entusiasmu jeli i do S&H.
Představení samo mě neuchvátilo, ale jednání zaměstnanců (uvaděček, šatnářek atd.) už vůbec ne. Jednak jich tam jsou ve srovnání s jinými dětskými divadly davy, takže je vidět, že zase tolik šetřit nemusejí.

No a jako vrchol nechali vpředu volná místa, dozadu posadili zájezdy, školy a skupiny malých dětí – a na ta volná místa vpředu pustili jednolivce, čili rodiče s dětmi. Takže před tříleťáky sedělo asi 10 dospělých, z nichž několik zvlášť dobře živených a vysokých matek a dva dvoumetroví otcové. Když jsem to letěla řešit, dámy ve foyer se na mě osopily, že je nemají, kam přesadit, a že "začínáme". Bylo jim jedno, že několik dětí za cca 200 korun (lístek + autobus) a po dlouhé cestě a časném vstávání (aspoň jednou vidět Hurvajze ne živo) nevidělo vůbec nic.

Takže do S&H nás už nikdo nedostane. V Minoru je lidí asi desetina, jsou slušní, všechno funguje a představení mají úžasná.