Na každou těhotnou je gynekolog hodný, takřka, pokud je poslušná a se vším souhlasí. Která něco odmítne, setká se s problémem, potažmo přímo s odmítnutím péče. Podstupovat gyn. těh. poradnu a s ní příslušné testy se bere jako povinnost. Jaké jsou Vaše zkušenosti, pokud jste v něčem řekly svému gynekologovi ne? Kolik z nás bere všechna vyšetření jako jakousi záruku něčeho a jako samozřejmost a ani neuvažuje ve smyslu, že by to jinak bylo možné, totiž vykašlat se na ty nebo ty testy, nepřát si něco, rozhodovat o sobě? Setkávám se s názory, kdy žena ví, že ten a ten test je jí k ničemu, cítí to tak, ale podstoupí ho, aby neměla s gynekologem konflikt. Příkladem budiž OGTT test na cukrovku, o kterém většina žen neví, na co je a jak funguje, stejně jako s pojmem streptokok v pochvě se setkává poprvé až když je těhotná, ale podstoupí jej. Jedna paní mi řekla, že při porodu (potažmo těhotenství) JIM (doktorůmú) do toho přece nebude mluvit. Práce, která mě inspirovala k diskuzi, stejně jako moje zkušenosti, vypovídá o tom, že jakmile žena cokoliv odmítne, je vnímána automaticky jako riziková (a problémová až patologická), ačkoliv jde o vyšetření, která se v zahraničí rutinně neprovádí a ženy tam hromadně neumírají. Co si myslíte:? Technologizace lékařství zachránila mnoho dětí a žen, nisméně rutinní přístup může ohrozit - každá mince má dvě strany. O UTZ se v této práci hovoří jako on něčem, co v případě některých žen vlastně vydává jejich dítě vně tím, že jeho obraz interpretuje někdo jiný, čili technolog lékař, který ale nemusí mít zkušenost s běžným vyšetřením těhotné pohmatem břicha. Existuje názor, že UTZ může mít i negativní vliv na vyvíjející se plod - ovšem vše v rámci polemiky, neb žádné důkazy škodlivosti nebo neškdonosti nejsou. Možná mě někdo vyvede z omylu, děkuji. Co si myslíte o tom, že tlak na ta a ta vyšetření způsobují stres, jenž může negativně ovlivnit vývoj plodu stejně jako jiné faktory?Myslím tím strach, zda je dítě normální, úvahy, zda si ho nechám, etc. Vše vlastně na hraně etiky. Vše aje ale tak zautomatizované, že neznám mnoho žen, které by nad tím vůbec uvažovaly. Vnímáme lékaře jako člověka, který má klíč k našemu těhotenství (máte dráždivou dělohu, jste příliš otevřená) a zdá se mi, že ztrávíme autonomii nad svými těly. Někomu to vyhovuje, někomu ne, a vyhoví lékaři jen proto, aby se vyhnul konfliktu. V zahraničí na západ od nás je to jinak.. žena není vnitřně vyšetřovaná při každé návštěvě, pokud nemá subjektivní problém, pokud nechce genetické testy, žekne se dobře aha, a tím to končí, a žádné: Vy chcete mít postižené dítě?!! Setkaly jste se se svobodou o rozhodování o svémn těhotenství, o porodu ani nemluvě? Děkuju za Vaše názory, nikoho jsem nechtěla urazit, kdo je rád za časté kontroly tak, jak určuje minimální dispenzární p=če o fy. těhotné v ČR.