Ženské tělo je vždycky té konkrétní ženy,v těhotenství rozhoduje i za dítě,ale to rozhoduje i potom,to neznamená,že se s ní bude jednat z pozice síly.Já jsem rodila naposledy před 13 lety a vůbec jsem to neřešila(naštěstí jsem tehdy ještě neměla internet).Vliv mělo i to,že jsem ani v jednom těhotenství neměla žádné komplikace,neměla jsem pocit,že jsem moc vyšetřovaná,ani že se dělá hodně testů.Strach jsem neměla,trošku u druhého těhotenství z bolesti,protože intenzita a délka bolesti u prvního porodu mě dost zaskočily,z postižení dítěte jsem neměla strach ani jednou.Chci tím říct,že jako poslušná rodička jsem neměla problémy,které popisuješ,ale věřím tomu,protože jsem se s tím setkávala i u jiných lékařů než gynekologů a porodníků.Když jsem začala řešit synovy problémy snad poprvé jsem začala sama hledat informace a dovolila si nesouhlasit a hlavně odmítat podle mě zbytečná vyšetření,pak jsem viděla ty pohledy,převrácené oči a netaktní poznámky.Do té doby sem nevěděla s jakým despektem a pohrdáním se dá vyslovit slovo matka,rozuměj hysterická slepice,která nic neví..Zase spravedlivě musím říct,že za prvé se dají najít lékaři,kteří to nedělají a za druhé,pokud budu posuzovat naši nemocnici kam chodíme vždycky když se problémy zhorší,takže průběžně těch 10 let,tak komunikace s pacienty se o hodně zlepšila .Zvlášť celé dětské oddělení se všemi odbornými ambulancemi je příjemné a profesionální.