Ahoj,

tak já to mám s testy naopak. Já se těšila na každý UTZ, že zase uvidím mimčo a kdybych mohla mít UTZ doma, tak bych byla asi nejšťastnější.
Na každé krevní testy jsem šla s nadšením, že se dozvím, že miminko je v pořádku - ano, jsem blázen :)
Cukrovka – test mi nevadil – měla jsem matné tušení, že cukrovka v těhotenství může nadělat paseku.

Vnitřní vyšetření mi dělali akorát na začátku a to UTZ, protože jinak se k tomu něčemu malinkatému ještě nemohli dostat, doktorka se mi omluvila, že příště už to bude přes bříško, ale mě to bylo jedno, přišlo mi to jako zázrak.

Při porodu dali mimču snímač na hlavičku, mohla jsem se při tom volně hýbat, tak mě to neomezovalo.

Protože jsem si z odborné literatury brala jen to, co se mi hodí, tak když přinesli kleště, věděla jsem, že je to proto, aby ochránili dítěti hlavičku. Pak už jsem tam nebyla, takže to že mě nastřihli jsem zjistila až při šití, ale nějak to dítě ven bez mé účasti dostat museli.

A protože v dobách dávno minulých by můj muž byl ten chudák, co přišel o první dítě a při druhém porodu přišel o ženu i dítě, tak bych při třetím těhotenství nejraději byla pod denní kontrolou, abych měla klid, že je všechno v pořádku.