Triple testy jsem absolvovala (otěhotněla jsem ještě na škole, těhotenství se zjistilo až ve 12. týdnu, takže jsem řešila, zda zvládnem si dítě nechat, kde budem bydlet, co se školou atd. - nestihla jsem si načíst, co si nemám nechat líbit na gyndě) a nechala jsem se jima pořádně vystresovat. Vim jistě, že sestra mi na otázku k čemu to je, odpověděla, že to MUSÍ absolvovat všechny těhotný. Pak jsem odmítla vyšetření u zubaře (zubař je pro mě stres) a vyšetření na cukrovku (z odběrů krve se mi dělá blbě a dělalo se mi zle už z toho, že bych měla bejt na lačno - musela jsem jíst hned po probuzení, jinak mi bylo na omdlení, navíc indikací bylo jen to, že cukrovku měla moje babička, ale ta ji měla ve věku, kdy jiný lidi už ani nežijou) - to byly věci, na který jsem nepotřebovala mít nic načteno, přišly mi jasný. U DR jsem se z toho nějak vykecala, už ani nevim jak, asi jim na tom zas tak nezáleželo.

Když se mě DR ptal, kam půjdu rodit a vyšlo najevo, že do vzdálenější porodnice kvůli porodu do vody, dostala jsem přednášku s amatérskými argumenty typu "nejsme ryby". Od tý chvíle už mi bylo jasno, že nemá cenu se hádat a najela jsem na strategii všechno odkejvat, ať je klid, ale udělat si to stejně po svym a po porodu přejít jinam. Ještě stihnul udělat jednu botu po porodu (když mi vyndával stehy, několik jich přehlídnul, což jsem vzápětí zjistila doma zrcátkem, když jsem si chtěla prohlídnout jizvu), ale to už nesouvisí s tématem - to jen dokresluje jeho celkovou kvalitu.