Vytěsnění možnosti, že něco „mudři“ způsobili. Beru to na sebe.
Těhotenství bylo v pořádku, dle termínu podle ms jsem sice dlouho přenášela, doktor dle dohody se mnou vzal za určující datum podle UTZ - tím se dítě narodilo 41 + 6 – jinak by bylo podle ms 43 + 6 což asi nejde :)).
Při přenášení bylo miminko kontrolováno, průtoky byly v pořádku, mimčo v pořádku. Porod se spustil 2 dny před plánovaným vyvoláním sám. Byla jsem domluvena s porodníkem, že mu při první kontrakci zavolám a vyjedu do porodnice, aby hlídal jizvu po císaři z prvního porodu (Chtěla jsem rodit přirozeně – můj nápad). Jela jsem do porodnice po 18 hodinách kontrakcí, protože se mi zdálo, že tak akutní to ještě není a tak jsme jeli až druhý den ráno. V porodnici mě tedy hlídali, ale přišlo jim to jako rozmar pana doktora, když mám pouze poslíčky (kontrakce byly nepravidelné až do narození dítěte).
Pak jsem se otevřela večer „na půl cesty“ zároveň se kontrakce slily v jednu souvislou křeč a černo a od té doby už moc nevím. Vnímala jsem jen občas. Třeba když přišla sestřička a poprosila mě, abych vstala ze země a šla na křeslo, že by mě pan doktor chtěl prohlédnout. To mě rozesmálo a říkala jsem si, jak mě tam chtějí dostat, když nejsem schopná se z toho klubíčka vymotat.
Pak jsem si řekla o epidurál a bylo to pár hodin prima. Pak pan doktor odmítl dát další dávku, abych mohla spolupracovat při porodu. Pak se kontrakce zase slily v jednu, pak jsem zkrátka věděla, že umírám. Stahy zmizely. Prý bylo na císaře pozdě, nebyly ozvy, pan doktor strašně dlouho vymotával a rovnal dítě, aby se dostalo ven (a já si naivně myslela, že kontroluje jizvu zevnitř). Pak už tam bylo doktorů moc a já si pamatuji jen že mě napadlo, co tu dělá ten pediatr, když tady se žádné dítě dnes nenarodí, pak jsem zahlédla kleště a pak jsem byla v bezvědomí/omdlela nevím. Pak jsem slyšela „tak maminku máme zpátky“ a zahlédla jak nesou nějaké dítě, ani mi nedošlo, že je moje a kde se tam vzalo.
Píšu trochu chaoticky, jak říká můj manžel: „ty o tom nemluv, tys tam nebyla, já tam byl a všechno viděl“ :)

Kdybych chtěla na doktora něco svádět, tak snad, že mě netlačil do císaře, ale proč by to dělal, když bylo všechno v pořádku. Dítě je zdravé a z mého pohledu – těhotenství má 2 hlavní cíle – narození dítěte a přežití matky, aby se o to dítě měl kdo starat. To se povedlo.