Anavel, mám podobné zkušenosti. Je to sice už dávno, ale mě tehdy nevyšly krevní testy a byla jsem odeslána na "genetiku". Tam nám nabídli (byl se mnou manžel)amniocentézu. Z celé plné čekárny jsem byla jediná, kdo si dovolil odmítnout a nepodepsat papír. Následoval pohovor s Dr., jejíž jméno jsem radši zapomněla, kdy nás strašila Downovým syndromem, vyplávala se na rodinnou anamnézu do šestého kolena a nic nezjistila a při otázce jaká je přesnost amniocentézy se zmiňovala o nějakých 80%, takže jsme ji poslali do háje a šli domů. Shrnu-li její chování, byla to hrůza, uvažovala jsem o stížnosti. Stres ale hlodal,bylo mi pak špatně, a tak jsem ukecala známou a ta mi zařídila UTZ mimo pořadí. Lékař se divil, proč nás ženou na genetiku, když podle UTZ je vše OK. Narodilo se nám zcela zdravé dítě. A můj "závěr"? V pátém měsíci se těžko rozhoduje, že si dítě nenecháte. Řiďte se vlastním pocitem a úsudkem, co si necháte udělat a co už ne.