Nano píšeš mi z duše, zrovna nyní bojuji se zdravotníky a jsem permanentně ve stresu už asi měsíc, od té doby, co mi lékařka suše sdělila, že mě odešle 14 dní před termínem na vyvolání porodu a vůbec, ale absolutně vůbec se se mnou o tom nechtěla bavit. Prvně jsem ji šokovala, když jsem odmítla tripple testy a veškeré krevní testy, to mi řekla že jsem mimoň, o tom jsem zde zakládala diskusi. Podruhé jsem ji šokovala, když jsem si dovolila zpochybnit její jedinou a správnou pravdu vyvolávání porodu při těh. cukrovce, kompenzované dobře inzulínem 14 dní před termínem. Mám poměrně rizikovou anamnézu a vyvolávání porodu v mém případě je svým způsobem rizikovější, než dotáhnout porod do termínu se spontánním zahájením děložní činnosti, pokud miminko nebude mít objektivní potíže (placenta, vysoká hmotnost nad 4,5 kila atd.). Cítím se poměrně dost v pasti, protože nemám na výběr. Další nejbližší porodnice je tak daleko, že při svém 4. porodu bych při spontánním začátku kontrakcí nestihla dojet ani náhodou. Pokud vyvolání odmítnu a podepíšu revers, tak mi to zde v porodnici dají vyžrat, pokud neodmítnu a podrobím se, budu si připadat jak kus masa bez vlastního úsudku a vystavuji sebe i dítě riziku zkomplikování porodu vyvoláváním. Jsem totálně na nervy a v noci nespím, pořád se mi hlavou honí různé scénáře. Nejvíc, ale fakt nejvíc mě štve, že se o tom se mnou nikdo nechce bavit, konkrétně mi nic nevysvětlí, prostě mi řeknou, že vyvolají porod a tím to hasne. Připadám si jako totální blbec, který se nechává znásilnit lékaři (Hamilton, píchání vody, oxytocin a další, které mě dozajista neminou).