Jsem ráda za kontroly, jsem vlastně ráda za vyšetření-já prostě ráda vím, na čem jsem, ALE pak se chci rozhodovat sama a aby mi nikdo do ničeho nekecal. A vlastně chci mít možnost kdykoli cokoli stopnout.
U porodu mi strašně moc vadily ty drobné detaily, které jsou pro mnohé nepodstatné a pro mě byly nesmírně důležité. Fakt mě sralo, že mě monitorujou a musím ležet a nemůžu se hýbat, že mi říkají kdy tlačit na blbé posteli, když jsem chtěla dřepět. Prostě v určitém okamžiku se opravdu začnu spoléhat na vnitřní hlas a vím, že když mi do toho kecají, je to strašně na škodu. Ale tj subjektivní a personál si to nenechal vysvětlit. A já jsem měkká, no. Strašně ráda bych šla do domácího porodu, ale bude to asi nereálný. Jsem ráda, že máme lékařskou péči, jakou máme, ale ten lidskej faktor ještě hodně často selhává. A měli by s tím začít už na pediatrii-sesřičky to myslí dobře, jsou milé, ale třeba u mé dcery, ketereá je chudinka nesmírný posera, stačí prostě vysvětlit, proč se který výkon dělá...a ona prostě úplně jinak spolupracuje, než když nastoupí dobře míněné, ale nemístné výhružky typu "když si nenecháš vzít krev, maminku pošleme domů" S čímž jsem se setkala nedávno...