Ahoj Agnes. škoda, že píšu jako první, taky bych si početla..
Můj pětiletý prcek je naší rodinou milovaný, druhou ignorovaný, teď má dobré období, dělá pokroky; zápisy nás taky čekají, ale bude odklad, nevyšlo dobře neurologické a psychologické vyš. Ty pokroky dělá nárazově, ve vlnách. Prostě nasává jako houba, třeba dva tři měsíce, pak zas nastane úpadek (nějak se tomu říká, myslím regrese) a to je o strach, nenacpeš mu do hlavy nic a taky, co uměl, najednou zapomíná. Někdy mám pocit, že začínáme pořád znova..
Jak to bude v dospělosti, nevím. Pořád je můj malý brouček, ale důvěřuji mu :)
Na druhou stranu, když čtu esemesky (bývalého manžela nebo jiných) nebo slyším projev některých dospělých, častokrát mi přijdou způsobem svého vyjadřování na úrovni mého prcka..
Někdo snad bude přesnější, vrátím se kouknout.