já když jsem chodívala jako malá k babičce, tak jsem jí vždycky říkala, já vím, babičko, že ty jsi moje maminka, že mamka je jenom tak ... a brečela jsem, když jsem musela domů naši jsou fajn, ale babičce s dědou vděčím za to, že nejsem citový deprivant ... své rodiče bych nedala za nic na světě, ale pravda je, že mám nestandartní vztah i k babičce a dědovi, do teď ... vracím jim to, že mě měli rádi prostě bez výhrad ale to přece není špatně, ne?