Dcera bruslila 9 let a jsem ráda, že je konečně klid. Záhul to byl nejen finanční(opravdu šílený), celá rodina a vše se točilo jen kolem tréninků, závodů a soustředění,rodinný život šel dost stranou a to mně vadilo víc a víc. V těch 5-6 letech to byly tréninky opravdu jen cca 4x týdně, ale snad měsíc od měsíce se přidávalo víc a víc, včetně sobot a nedělí, nebyl to jen led, ale i suchá, tělocvična, balet, gymnastika, někdy i 3 hodiny denně, dvoufázové tréninky samozřejmostí. Ty rozbourané víkendy mně vadily,od října do března závody skoro každý víkend. Časem začala chodit i menší, sammozřejmě v jiné hodiny, aby prckové velkým nezavazeli,ale pak toho obě skoro současně nechaly, ta malá byla vyloženě přetížená, paní chytrá trenérka jí v 5-6 letech vymyslela led a balet a gymnastiku během jednoho odpoledne.....takže to holky ukončily zhruba současně, ta velká už se nechtěla nervovat(závody pro ní byly velkým vypětím, tréma...atd.) a na malou toho bylo moc. Velká se pak dostala na 6 letý gympl a to by asi ani tak nezvládala.
Kdyžtak se ptej dál, ráda odpovím, dcera má poháry a medaile stále v pokojíku vystavené, uvažuje nad synchrem, kde by ji jako bývalou sólistku brali všemi deseti a tréninky jsou jen 3 x týdně, bohužel ale kolidují s tanečním kroužkem, který dělá asi 3 roky.
Já jsem ráda, že máme po letech konečně klid, můžeme si v klidu naplánovat hory, s dětma divadlo, bazén a jiné nejen víkendové aktivity, no a samo i dovolenou, protože celý srpen už byly tréniky a na konci června vždy soustředění...
Ale některé maminky, nebo rodiny tomu propadnou úplně a obětují tomu naprosto vše, i když většina takových má jen jediné dítě, nebo 2 a dělají to třeba obě, při více už to je trochu problém, nejen finanční...
Tak snad jsem Tě moc neodradila, každý je jiný a každému vyhovuje něco jiného, tohle je pohled z mé rodiny