křížový bolesti jsem měla taky, byly tak silný, že nějak vůbec nejsem schopna určit, jestli mě vůbec bolelo i něco jiného.. ale nějak se to dalo, vychytala jsem, že nejhorší je to při změně polohy, tak mi pak manžel vyřval, aby mě už nenutili dělat nějaký prostocviky.. co mě šíleně iritovalo byly kdejaký kec od personálu, tak jsem vypla veškeré vnímání a filtr nastavila jen na manžela.. zamrzla jsem s myslí, že kontrakce mám stále jen po 15ti minutách a trvají chvíli
na ty křížáky jsem si tak nějak zvykla, najednou to bylo celkem snesitelné a okamžikem porodu hlavičky mě všechno přešlo, šití jsem necítila - opět jsem měla pocit, že mě to znecitlivěla, no prej ne já na porod vzpomínám ráda!

pomohlo mi v začátku sprchování zad, ulevovalo to od těch křížových bolestí - stále si myslím, že nebýt jich, bylo by to snad bezbolestný porod a fakt mi pomohlo vypnout a nic neřešit, o vše se staral muž
a když jsem seděla, tak rozkročené nohy a opřená mírně dozadu.. podařilo se mi i usnout, ale to se muž lekl, že jsem mu umřela, tak mě rychle probudil

druhý porod nevim, kluk šel sekcí a porodu nic nenasvědčovalo, tudíž ani nemohu potvrdit, jestli se křížové bolesti opakují..

máma mi radila opřít se o lokty o stůl a vyhrbit se a dýchat.. nevim no, já to zkusdila jednou a málem jsem se počůrala jak mě chytla křeč k těm křížovým bolestem

držím pěsti, určitě vše proběhne hladce a bude to bolet jen tak aby se neřeklo