No ted uz je to "začarovaný"...deti vedi ze je kolem jídla nejaky problem a nic neni jen tak...
To se těžko odstraňuje. Byla jsem sama jako dite taky takovej nimra a do určitého veku se to se mnou
řešilo. Babička kolem mne skakala a nabízela. Ale tak v sedmi letech i vzhledem k rodinným
okolnostem jsem musela začít jist co bylo. A ze toho tehdy moc nebylo.....rodina bez táty s
hladovýma 3 pubertakama.... Rok 1977.
No a od te doby jim kromě drštkove polívky vsechno a jsem žravá.... Ale štíhlá.
U svých deti jsem se snažila nedělat z jídla vědu, nenutit vubec, ale nenabizet alternativu.
U jídla byla pohoda, dobra nálada a stačilo kdyz neco snedly. Sladkosti minimum... Ale ne panika
u každého bonbonu. Deti, ted uz velké, jedí vsechno, jedí zdravě....