u nás ve třídě bylo vždycky několik dětí, které někam nejely ( na lyžák, na jiný výlet)
a většinou z finančních důvodů. my ostatní jsme to tak prostě brali, že někdo má na to, aby to zaplatil a někdo holt ne. ať tak nebo tak, s dětma by se o penězích mělo mluvit, aby chápaly, jak to je a nemyslely si, že všechno se dá snadno koupit. na druhou stranu, já sama jsem ráda, že jsem kdysi na lyžák jela, i když naši na to asi dlouho šetřili. zážitky to byly a mám dojem že dětem se dá nepořídit plno jiných věcí jako ponaučení že nemusejí mít všechno. zrovna ten lyžák, pokud by to jen trochu šlo, bych zaplatila. ovšem k nápadu uspořádat sbírku na méně majetné spolužáky, to bych nedělala. za jedno je to nefér k ostatním (sama píšeš, že se musíte hodně uskrovnit, jak by teda rodiče jako vy k tomu přišli, že na jiného spolužáka je sbírka) a za druhé je to dost ponižující, když si představím sebe v kůži toho dítěte co nemůže jet... no snad jsem se vyjádřila srozumitelně,zkrátka, u nás ve třídě nikdy nikdo neřešil, že tamty rodiče nemají na to, aby zaplatili spolužákům lyžák...o penězích jsme představu měli, že to s nima nemusí být tak jednoduché, taky jsme dostávali miniaturní kapesný většina a pak bojovali s tím, že si nemůžem dovolit kde co, a taky jsme nikdy v kolektivu nevyčlenili nikoho kvůli penězům ani kvůli tomu, že s náma neměl všechny zážitky (v kolektivu který jsem poznala šlo vždycky zásadně o to kdo byl fajn a kdo byl blbec). a věřím, že pořád to tak mezi děckama je, že jsou chytrý a chápou lecos, i peníze.