Lído, já ti nevim, ale taky existuje skupina (malá, prý jsou to cca 2% v populaci, pokud si to správně pamatuju), kteří prostě jedlíci nejsou a nikdy nebudou - jak to trefně nazvala naše imunoložka - tzv. chuťoví ignoranti (ona i já máme takové synky - a shodly jsme se na tom, že kdyby se nám to nenarodilo, tak tomu neuvěříme).

Můj synek kupř. téměř výhradně pije vodu. Džus-pomerančový, si dá jen výjimečně napůl s vodou když jsme v restauraci. Šťávy nepije, čaje nepije ani sladké ani nesladké, úspěch v jeho 7,5 roce je cucnout si rychlých špuntů, jinak cokoli s bublinkama odmítá. Ne že by to bylo špatně, ale je to přinejmenším zvláštní.

S jídlem je to teď už lepší než dřív, ale i tak je to občas psycho - navíc moc nemusí sladká jídla - to už musí být, když si dá třeba kus bábovky, nebo bublaninu. Občas ho přemluvím na palačinku s cukrem a skořičí, a to mu dá zabrat, aby do sebe nasoukal 1 celou, většinou smlouvá, že si jen 3x kousne. Kupované dorty, zákusky atp. nikdy ani neochutnal, vlastně se dá říct, že sladké pečivo včetně dortů jí jen doma ode mne...

njn... netvrdím, že zrovinka tohle má Lída doma, ale je třeba vědět, že se taky každý nerodí s apetitem Bohouše.

co se týče toho ochutnávání - já zas někde četla, že dítě musí přijít do kontaktu s potravinou 16x, aby bylo schopno ji akceptovat...
I to ale beru s rezervou - opět moje zkušenost: já dávala prckovi každý den k svačině cca 1 rok jogurt, nikdy ho nechtěl, nicméně já byla tvrďák, takže jsem ho do něj vždycky nacpala - přestala jsem až v okamžiku, když jsme byly s kámoškou a našimi stejně starými synky na výletě - ona vyhlásila svačinu a vybalila pro prcka (žravce) jogurt - náš Kubča (tehdy 2,5) začal volat - ne teto, nedávej mu to, to není vůbec dobrý!
Jo a synek není vůbec alergický, ani nic podobného - testují ho v rámci studie každý rok