Řvát - a hodně nahlas (teda pokud se člověku chce) - čím větší kontrakce, tím větší řev. Když ten tlak nemohl spodem, tak musel horem. Řvala jsem neartikulovaně, ovšem otevřené hlásky - pusa pěkně dokořán. Každý zařvání jsem si pěkně procítila, abych nemusela myslet na ty hnusný křížáky. Zaplaťpánbůh, rodila jsem sama, akorát nevím, jestli jsem neděsila děti na dětským oddělení pod porodnicí . Dodnes se divím, že jsem druhý den nechraptěla. A jinak jsem dbala na to, abych to celý vnímala pozitivně - každá kontrakce je kousek blíž k miminku. K dobrému psychickému rozpoložení, navzdory náročnému porodu, mi myslím dost pomohly Bachovy krizové kapky.