To, že rodiče dítě budou živit, tak by měl v dítěti vzbudit nějaký pocit zodpovědnosti i vůči rodičům. Tj. aby své rozhodnutí dospělé (ale nezralé) dítě neudělalo nezávisle na rodičích, ale po konzultacemi s nimi. Pokud jsou rodiče jen trochu rozumní, budou se snaži dítě nasměrovat k jeho maximálnímu prospěchu

Zkrátka to, že dítě si jde studovat co chce a rodiče do toho nemají absolutně co mluvit a jsou povinni to ovšem financovat, tak tenhle přístup mi silně nesedne. Přitom dnes zas tak nehrozí, že si rodiče něco umanou a syn to musí jít studovat. Jak dřív bývalo, když rodina chtěli, aby syn byl pán. A rodiny k tomu obvykle viděli jednu cestu - dá syna na kněze, přestože se chtěl ženit a měl zájmy jiné.

Někdy ale i dnes bývá nezdravá závislost dětí na rodičích. Znám případ, matka doktorka, vlastně docentka. Obě dcery vystudovaly, jsou lékařkami. Obě mluví o mamičce, docela se děsím té nezdravé závislosti. Obě zůstaly svobodné a je jim tolik, že už nehrozí, že by měly rodinu, pokud by se teda vdaly. Tak tohle jsem taky nechtěl. Jen si myslím, že rodiče by měli před dítě dát i jiný pohled a případně zpochybnit i nějaké nepraktické nápady.