Malý se narodil na začátku prázdnin a "přestěhovali" jsme se na chatu. Všude jsem jezdila autem, pokud jsem s ním někam musela. Pak mi jedna paní z vesnice přivezla kočár, aby syn netrpěl, tak jsem myslela, že ho využiju na procházky po okolí, ale on nebyl zvyklý v něm být, takže neustále řval a zuřil. Tak jsem ho vrátila a když jsme se na zimu přemístili domů, tak jsem si řekla, že s ním stejně nebudu nikde jezdit a že to už nemá cenu. A tak jsem byla bez kočáru a koupila jsem až potom takový něco jako golfky - takový kočár na sezení kvůli ježdění na bruslích s kočárem - ale to až na další rok. Problém pak s tím měla jen sestra v nemocnici na dětským, když malý měl zápal plic a 2x denně jsme jezdili na inhalace a já se pochopitelně nemohla dostavovat na přesnou hodinu, protože jsem musela čekat, až manžel dojede z práce a předá mi auto. Ale přežila to.