Sarmi, ani bych ji nechtěla, k čemu dvakrát nebo ještě víckrát, dcera má taky jinej program než sedět každý odpoledne ve škole. Domácí procvičování zabere méně času (1:1, zatímco na nápravné hodině má učitel dětí víc a pozornost rozděluje všem) a je flexibilnější, prostě jsme to dělaly, když čas byl.
Proškolení učitelem žádné neproběhlo, a po pravdě, když mi dcera ty hodiny popisovala, tak já bych mohla asi školit toho učitele, co to vedl.
U nich to teda nevedli speciální pedagogové, ale vždycky to vedl jeden třídní z ročníku. Nedovedu posoudit, jestli to aspoň těm dyslektickým dětem pomáhalo, ale pro moji dysgrafičku tam nebylo skoro nic.