Ano, věřila, protože přestože jsme na první čekali dlouho, povedlo se nakonec přirozeně (možná ? díky cvičení podle Mojžíšové). Druhé se nepovedlo ani s cvičením, ani po umělém oplodnění. IVF byl pro mne opravdu velký stres, zkoušeli jsme vícekrát, ale v jednu chvíli jsem si už řekla dost, protože mne to opravdu psychicky vyčerpávalo. Po pár letech jsem se na druhé dítě přestala upínat, a stejně nepřišlo. Někdy je asi třeba se s některými věcmi umět vyrovnat. Dítě je holt jedináček, ani to není nutné brát tragicky, neznamená to, že z něj musí být nutně špatný člověk či co. Ale ty jsi ještě mladá, máš na to ještě čas, třeba se podaří. Držím pěsti!