vraťme se k tématu, tady jde o zprávy co manžel asi odesílal.

Jak jsem psala, můj muž by ty moje pochopil. Možná, kdyby zažárlil, podíval by se do kontaktů komu tedy odešly a konec.
Já ty jeho méně, protože prostě jednak neznám kamarádku a druhak je tón na jeho povahu, jak ho po 20-ti letech vidím a že ho znám dobře prostě nezvykle důvěrný.

Jednala bych - jak jsem psala. Vyptala se, nevěřila, žádala ukončení kontaktu. Jak by to bylo dál, záleží na manželově reakci také velmi. Jsem impulz, možná rychlé kufry, možná bych hodnotila to, co jsme spolu prožili, děti, roky.

Ale pak by dost dlouho prožíval nedostatek důvěry z mé strany, vcelku by mne nějak musel přesvědčit, že mu ještě věřit můžu po těch lžích, což se tedy fakt nedává nijak snadno.

Určitě by trvalo, i kdyby to celé skončilo i úplně upřímně a doma bezmála zavedl knihu odchodů a příchodů, než bych přestala nesmyslně podezírat a začala věřit. A nevím, zda by se to nějak vrátilo k původní kvalitě vztahu.

Zažila jsem, ale bylo mi to už docela jedno, ten vztah prostě končil, dneska leccos zase vidím jinak. Manžel to má s názory na věrnost a důvěru stejně jako já, on ji předpokládá a vyžaduje, takže v tomhle neočekává žádnou velkou toleranci. Prostě velmi dobře ví, že jsem poměrně nesmiřitelná s určitými věcmi, já to vím o něm také.