Na pohřeb není potřeba pozvánka, pohřeb je veřejný.... ví tedy kdy a kde je rozloučením se zemřelým. Jak se to dozvěděla je přece úplně jedno. Záleží na ní jestli se chce se zemřelým rozloučit na jeho pohřbu, který za tímto účelem rodina uspořádala (možná na jeho přání) nebo zda-li mu doma zapálí svíčku a bude vzpomínat sama v ústraní.
Neřešila bych to. Rodina je už tak dost zdrcena úmrtím blízké osoby než aby řešila jakékoliv spory.

Když zemřel taťka, věděli jsme to docela dopředu, že to tak dopadne, jsme měla předem připravené adresy komu dát vědět.... přesto věřím, že jsme mohli na někoho neúmyslně zapomenout - mají se tedy na nás zlobit? Měli jsme prostě jiné starosti. Do poslední chvíle jsme se snažili si ho brát domů, střídali jsme se jak jsme mohli, snažili jsme se to skloubit s prací, vždy musel u toho být jeden chlap (můj přítel nebo můj bratr), když byl v nemocnici každodenní návštěvy... po smrti přišla jakási "úleva" a já najednou nevěděla co s volným časem. Byla jsem totálně mimo - z úmrtí otce, vyčerpání, zařizování.... to poslední co bych čekala je nějaká nafouklá příbuzná nebo známá, která se urazila.