Je to těžké to vybalancovat. Jako prvotní reakce pro špatné chování vůči mému dítěti nejsem pro to, aby vracel stejně.. Jak píše Ivik, může se to zvrtnout v to, že už mu to přijde normální. Spíš se prostě ohradit a říct: Nedělej to, nelíbí se mi to. A ve školkovém věku nevidím nic na tom, když útočník nereaguje na slovní obranu, jít za paní učitelkou Je to těžké najít správné řešení.. Já si ze svého dětství až tolik nepamatuju, teď máme s rodiči vztahy hezké. Ale myslím, že mamka nás bila. Moje prvotní reakce, když děti něco provedou, je, že bych plácla.. Myslím, že to mám někde hluboko v sobě zakořeněno. A tak musím hodně vědomě na tom pracovat, abych hned nevyletěla.. Je to složité, provázané a nic není černé ani bílé.