Bylo to kuriózní v tom, že mi to řekla až dva týdny po incidentu. Kluci doma neřekli nic, prostě měly děti konflikt a vyřídily si to mezi sebou. Potkala jsem ji, když jsem byla na zahradě a ona na mého syna "to si budu ještě dlouho pamatovat, co jsi udělal, u mě si skončil" nebo něco v tom smyslu. Já vůbec nevěděla o co jde a ona začala dramaticky vypravovat, co se stalo. Samozřejmě náš syn z toho vyšel jak ten největší grázl, který ublížil jejich holčičce. Doma jsme si sedli, popovídali si o tom, on se hájil tím, že bránil dvouletýho bráchu. Víc jsem to neřešila, ani se sousedkou, ta mohla přijít hned a ne to jen tak plácnout do éteru, když mě po dvou týdnech viděla. Synovi jsem vysvětlila, že rozumnější je zkusit nejprve jiný způsob, než tzv. zub za zub. Problém je i to, že je hrozně zažité takové to "holky se nemlátí". To byl problém i ve školce. Měli tam velmi agresivní holčičku, která všem ubližovala a syn neustále slýchával, že jí to ale nemůže vracet, že to je přece holka !!!
Jinak s tou naší sousedkou, paní to řešila víc, než děti :o)