Taky máme 92 letou babičku-pra. Není teda zlá vůbec, ale zub času je znát, je zmatená, stále opakuje pár příhod dokola atd. Dcera (5)se na ni taky někdy otočí ne úplně optimálním tonem...jen ale občas...tak ji trochu sjedu a vysvětluju a vysvětluju. Já třeba jasně vidím, že dcera se na babičku trochu utrhuje proto, že třeba vidí, že tchán-babiččin syn-na bičku trochu vyjede. Není to až tak dramatické, ale není to ani ideální. Nicméně tchána taky chápu, o babičku se stará, někdy toho má taky dost, je jenom člověk...a taky už starší člověk.
K tomu vysvětliování: já to dceři vysvětluju připodobnuju tou starou poučkou, že člověk je jakoby v životě 2x dítětem. Že mozek začíná pracovat jako v dětství, že mozkové bunky prostě jsou unavené, opotřebované, nefungují, že babi se starala celý život o všechny, dřela, že naní už má na takové chování nárok...u vás je horší to, že babička je zlá, tj horší. Ale normálně bych asi dětem říkala, že babička žije v minulosti, že vnučka vypadá jako někdo, koho znala. Ale vnučku bych se snažila moc babiččinu chování nevystravovat, přece jen at nemá trauma. Mmch naše babička taky hodně vzpomíná na okupaci, zpívá německé a franc.písně-je vidět, jak to tu gewneraci poznamenalo (občas tj dost tragikomické, manželova sestřenice má za manžela němce...a babi mu na návštěvě říkala "Hansi, a tuhle písničku znáš? Načež zanotovala jakousi hymnu hitler jugend
. Ještěže Hans je rozumnej a bral to s humorem...