Tak ať to klukovi tak řekne. Ony děti jsou chytřejší než si myslíme. Když mu řekne, že ho má rád, ale že jsou tak rozdílné povahy, že mu často nerozumí a to že ho trápí, takže se občas třeba sám zachová hloupě...pro kluka to bude znamenat moc. A ať se tatínek s klukem dohodnou, že třeba ve čtvrtek a v neděli budou jen spolu ve dvou aspoň půl hodinky dělat něco, co je baví. Jednou ukáže kluk tátovi něco, co ho zajímá a baví, a příště třeba táta klukovi...
Největší problém je v tom, že často děti vnímáme jako smečku, ono je to organizačně nejjednodušší. Ale každé dítě je individualita a potřebuje vědět, že je tak vnímané a milované, nejenom jako součást smečky, ale i samo za sebe.