No, já vím, že to je těžké, ten pocit morální povinnosti, ale... maminka je svéprávná a způsob chování k tobě a k bratrům si vybrala sama.
myslím, že za těch to okolností jsou to mnohem spíš bratři, kdo by měl mamince pomoct, takže bych řešila spíš to, jak se ty srovnáš s tím, že jí pomáhat nemůžeš a nebudeš. To, co předvádí ona (aspoń tak mi to z tvého vyprávění vyznívá) je citové vydírání. nenech se. jsi dospělá a máš vlastní život. já vím, že máma je máma, ale - dávala ona tobě někdy přednost před vším ostatním? Udělala pro tebe někdy něco na úkor tvých sourozenců nebo svůj (teď nemluvím o normální výchově a péči)? Nejsi povinná všechno pustit z ruky, zvlášť pokud je tvůj syn nemocný. Tvoje maminka má ještě dvě děti, a pokud si je odradila nebo rozmazlila, její problém, bohužel. Ona je dospělá a byla dospělá, i když si na tu dnešní situaci zadělávala. Tvůj syn tě potřebuje víc.