Arsielo, tak jako mě připadá normální, že se jako rodina postaráme o našeho starého člověka, a to dle našich všech možností. To že jsme zvolili soukromou péči, a platili za to co bylo v našich silách, nám taky přišlo normální, protože se jedná o naší milovanou osobu, která pro nás taky udělala co mohla, jsme rodina, a máme se rádi! Jí ta péče, která byla hlavně o pohodě a se zájmem, prodloužila život o hodně let.
Na druhou stranu toto chování má své hranice, to si uvědomuji, podle hesla jak kdo s čím zachází, s tím také schází, a jestliže se někdo vůči svým nejbližším chová jako parazit, tak se zbytek rodiny opravdu nemusí přetrhnout v tom, aby se pro něj udělalo víc, než je nezbytně nutné.
Vždycky budou lidé, kteří umí jen brát, a hledat kde co obejít, očůrat, kde co získat na úkor někoho jiného. Rodiče co se nestarají o své děti, děti co se nestarají o své rodiče, pokřivené vztahy. Otázka je, má-li tohle být normou, a má-li se tomu přizpůsobovat nákladovost sociální a zdravotní péče. Nebo jestli toto chování má být okrajové, a ze společného budeme hradit důsledky tohoto pokřivení zlomkově.