Máme dvě děti.Sedmileté a dvouleté.

Dvouleté je sluníčko celé rodiny,usměvavé,hodné,klidné,trpělivě,krásně mluví - prostě zlatíčko,bez kterého si neumím představit ani jeden den

Sedmileté - jako miminko,hodné,spavé.Ale jinak náročné - špatně mluvila,pozdě začala,takže logopedie nás neminula.Nyní je ve škole a je to velmi náročné.Je to prostě osobnost a dělá si hodně věci po svém.Nestačí ani,když několikrát opakuji.Prostě neposlouchá.Ze školy je unavená,vyčerpaná a učení a domácí příprava je boj.Máme diagnozu vývojová dysfázie a ADHD

Je více uzavřená,citlivá a stále jakoby vážná.

I když se snažím,přesto na ni hodně křičím.Je to stále kvůli něčemu.Vidím,že jak může,jde raději k babičce a dědovi.

Uvědomuji si,že to není správné.Samozřejmě i ji miluji,je moje všechno,ale když je na víkend třeba u babičky,je mi sice smutno,ale nevadí mi to tolik,jako u toho mladšího.Vidím,že když je doma,pořád křičí,ruší mladšího u každé činnosti a ten pláče.A nechce s ní být,protože ho pořád zlobí,vypíná mu pohádky...Ano,upozorňuje na sebe,asi i na mladšího žárlí.Občas mladšího babička pohlídá,pak se věnuji jen starší dcerce - je to fajn,vidím,že to potřebuje,ale vidím jak ji situace vyhovuje a mladší sourozenec jí v tu chvíli nechybí.Asi je to tak vyjímečně v pořádku - nevím

A já na ni se pak zase za něco zlobím a je to pořád dokola. -(nejčastěji uklízení,je hrozná bordelářka)

Vadí mi to,chci s tím něco dělat a vím,že bych asi měla začít u sebe.Ráda zajdu za nějakým odborníkem,ale ani vlastně nevím za jakým.Stydím se,že jsem tak mizerná matka a trápí mě,že mám jedno dítě raději než druhé.Tak to samozřejmě není,ale ve výsledku to tak vypadá



Opravdu sem sama ze sebe smutná a prosím radu jak dál.Děkuji