Hezky napsane, ale takhle to bohuzel ne vzdy jde.. Deti miluju a tesim se na ne kazdy den. Pracuji do tri pak je vyzvedavam, doma jsme vsichni ve ctyri. Ja utikam nakoupit a nebo nakoupime spolu, v zime jsme pak prevazne doma, jsou dny, kdy mam fakt cas, nemusim prat, nemusim uklizet, nemusim varit, nemusim nakoupit, popr. jeste pracovat, tak to jo - vcera jsme si sedly ke stolu, hraly karty, neco kreslily, vypravely... pak prisla sedma, mely dovoleno pohadku na pul hodky, zatim jsem uvarila veceri... deti se najedly, utikaly se umyt, prevliknout, lechtani v posteli - 10 min. ritual, ktery proste nemuzeme minout, pak uz jen rychle logopedie, cteni starsi dcery a jde se spat. je po osme aje to tak tak..

Ale to byl idealni den, ten se povede jednou za tyden... Obvykle po kratkem nakupu je to o uklizeni - toho nutneho - co je po zemi, suche pradlo slozit, nove dat prat, nadobi, co zbylo po snidani, pokojicek.. decka budto pomahaji a nebo si musi sami hrat a to jsem vlastne chtela napsat - nemyslim si, ze jsme matky abychom si hraly s detmi na 100%. My jsme matky, abychom jim ukazaly cestu, byt vzorem a prikladem taky.. proste domacnost vola, nikdo to za me neudela a necitim se provinile nebo snad lina matka, ze nechavam decka bez meho zapojeni - naopak myslim si ze je to pro me mozna vic dulezite, nez kdyz hraju vudci roli ve hre... Oni samy si vymysli, co chteji delat, pouzivaji hracky, ktere jinak lezi ladem, jsou nuceny byt kreativni a vymyslet, zapojit fanazii...