Svynko, já jsem za "školkové blafy" vděčná.
Dcera jim tam často sní i oběd, zatímco mou kuchyní pravidelně zhrdá . Není nic horšího, než když se půl hodiny potím u sporáku s přípravou dětského jídla (méně soli, málo koření) a dcera pak na talíř vrhne znechucený pohled a prohlásí: "A ťo mně nechutná!" Když jí přinutím sníst lžičku, velmi často v odporu pokračuje a začne natahovat jako týrané dítě. Dostoupila jsem do fáze totální frustrace a rezignovala. Vařím normálně (manžel, ač extrémně mlsný, se olizuje), dcera většinou nechce, takže žije na ovoci, zelenině, občas pečivu a hlavně jogurtech a tvarozích (u těch si pečlivě vybírá značky, kvalitu pozná ).