My to máme v rodině taky tak.

Dědovi a babičce zeťové vykali.
Mojí mamce švagr říká mamko (babičko) a vyká.
Můj bývalý mojí mamce taky vykal a říkal maminko.
Já bývalému tchánovi vykala a říkala příjmením, protože mi nikdy nenabídl nic jiného. Kecám, jednou mi to nabídl, ale taky jsem odmítla - po x letech a vztahy mezi námi nic moc, nešlo by mi to přes pusu... On mi tedy tykal.

Současné tchýni vykám a říkám buď příjmením, když je u toho dítě, tak babička.
Můj přítel mojí mamce vyká a říká jí babičko.

Na vykání tchánovcům nevidíím nic špatného.
Spíš to řeším opačně, moje mamka příteli /i švagrovi) přirozeně tyká, moje tchýně mi ale pořád vyká, to mi vadí víc, ale beru to tak, že je to holt daný v rodině, my jsme zvyklí na něco a oni na něco úplně jiného.

S "druhou" babičkou - přítelovou tetou a jejím mužem - si tykáme - ti my začli tykat naprosto přirozeně od první návštěvy. Je to pro mě mnohem lepší.

Tak to prostě neřeš, říkej jí, jak chceš a tykej nebo vykej... I v jedný rodině může být tisíc modelů...