Souhlasím s ostatními maminkami. Chce to ho postupně zvykat i jinde a trochu ho od sebe začít odpoutávat. Jinak je to cesta do pekel. Čím dřív si odmala začne zvykat i jinde, tím líp. Dcera byla na mě taky strašně fixovaná, nesnášela cizí prostředí, nesnášela cestování MHD, byla se mnou doma do 5 let a pak musela si zvykat v přípravce ve škole. Bylo to náročné, ale po chvilkách si postupně zvykla, dnes zvládá školu krásně, zvládá cestování, stříhání v kadeřnictví, spoustu věcí které jako malá nezvládala, - křičela, kopala, vyváděla. Je to běh na dlouhou trať, chce to trpělivost, ale uvidíš, že se uleví i tobě, když na tobě nebude tolik viset. (dcera je středněfunkční autík, se středně těžkou ment. retardací, v necelých 7 letech se jí narodil bráška, to byl taky boj, ale v porodnici se mnou naštěstí nebyla, to bych teda nedala, uf). Držím palce.