Já jsem ten kdo DŠ volil jako negativní volbu a v prvním roce jsem si s tím naběhla, prostě dlouhodobě tak fungovat nemůžu, otřebuju pozitivní motivaci.

Naštěstí to nebylo nijak těžké přerámovat, pořád ještě si občas říkám, že kdyby byla malá třída, kde by učitel/ka podporovala děti ve zvídavosti a zohledňovala individualitu ... nicméně vím, že tady a teď je setsakra dobře našim dětem s výukou doma.

Já nejsem žádná učicí aktivistka, nerealizuju se tím, ani přípravama ani výukou, na druhou stranu jsem moc ráda s našima dětma, protože výuku považuju za kvalitní společný čas. Učím doma na úkor svých plánů a realizací, ale děti jsou to moje a tedy je moje zodpovědnost čeho se jim dostane.

Naše děti nejsou kdovíjací talenti, ani nepotřebují speciální zacházení, prostě normální, zvídaví kluci, co milují matematiku, přírodu ... a dře u nás čeština, hodně jsem se jednu dobu snažila to posunout, ale úsilí do toho vložené neneslo adekvátní výstupy, takže jsem polevila, musí splnit nějaké psací a čtecí minimum, povídáme si, čteme, slovní zásobu, porozumění textu, schopnost shrnout posbírané, to vše je velmi dobré, jen psaní a čtení mu nejde / připadá náročné / nebaví ... je ve druhé třídě, chystám se na přezkoušení vystavit ho následkům jeho činů, ať dostane zpětnou vazbu, a vlastně i já.

Mladší sourozenci naopak u nás nejsou v nejmenším problém, začínáme pravidelně tím, že zasedají k učení všichni i čtyřleťákovi jsem pořídila písanku, občas dostane něco ke spočtení, nebo i skládá puzzle, ři jiné logické hry. Předškolák pracuje více a když už oni ztratí zájem rádi se odeberou do jejich pokoje, jdou ven, nebo k DVD, které si volí bez domlouvání se s ostatními, nebo i jen nejstarším, jak oni tohle milují a druhák pokračuje s mou pomocí, či bez ní ... od zářá budu mít třeťáka, ofic. prvňáka, předškoláka a novoše, uvidíme jak to půjde, už mám zkušenost ... a než za tu vysněnou variantu bych neměnila