...tak se přiživím.Máte zkušenosti u autíků se sourozeneckou rivalitou? Synovi (zatím bez dg.) se narodil ve třech letech brácha. Říkala jsem si, že mu bude vadit zvuk pláče,ale že nebude žárlit, protože není sociálně tak zralej. No, opak je pravdou.Asi by mě to mělo spíš těšit,ale otravuje to život.Pláč mu nevadí,ale nesnese,abych ho nosila atd.

Ze začátku ho plácal, ale to jsme se všichni hoooodně ohradili.Dokonce babičky, který na něj NIKDY nezvýšily hlas, zařvaly...a tak teď už si to nedovolí. Ale jde k němu, zatíná zuby, zatíná ruce v pěst a když je upozorněn, nebo osloven, tak třískne do něčeho, práskne s hračkou.Někdy na něj hodí nějakou deku,ale nic horšího naštěstí.

Jsme na červen objednaní ke Krejčířový. Největší hrůza je řeč plná echolálií, jinak moc rysů PAS vlastně ani nemá. Ale bohužel teď se zhoršil ve všem. Když je sám, tak je zlatej a snaží se mluvit k věci, hrát si funkčně.Ale když je na blízku brácha (kojený, takže ho nemůžu moc odkládat), tak má strašně moc echolálií, i se párkrát počůral v noci (to nikdy nedělal, odplenkoval se sám velmi brzo pochopil princip). Začal se děsne vztekat, když není po jeho a křičet.

Co mám dělat? Vysvtělit mu to moc nejde, přijde mi, že i když mluvím jednoduše, tak většinu nepochopí.Nebo nechce?