co si vzpomínám, já šla na obecní úřad, kam jsem myslela, že spadá manželova obec a řekla, že se chceme nechat oddat. Byla tam fakt šílená babizna (matrikářka), řekla, že jdu moc pozdě (chtěla jsem obřad za tři dny od této návštěvy). Ale já se před tím dívala na net, že tam žádná lhůta nutná dopředu není. Chtěla jsem moc dané datum, neb jsme se právě rozhodli, že se vezmem a já chtěla na první jarní den, když už. Ukázalo se, že nás nemá oddávat starosta dané obce, ale starosta obce, kde manžel bydlí. Takže nastalo přetahování o to, kdo nás teda oddá. Chudák starosta z manželovi obce vůbec netušil, že má povinnost oddávat....nakonec se ukázalo, že babizna z matriky má v tomto pravdu-oddávat měl starosta z obce, kde manžel bydlí. Byl z toho (starosta) šíleně nervozní, ale bral to strašně vážně (asi vážněji než my, svatebčané), měl hezkou řeč (takovou fakt od srdce)....prostě byl bezvadnej. Matrikářka, která byla přítomna naopak byla protivná jak vřed (chtěli jsme oddat venku, byl první jarní den). Starosta dokonce nechal oddací místo projet traktorem, aby odklidil čerstvě napadlý sníh, což byla sranda, všude čistý bílý poprašek, my stáli po kotníky v bahně vyjetém koly traktoru. A byli jsme tam my 2, matrikářka, 2 svědkové a takový obecní blázínek, který to měl fotit (takže máme 3 fotky, kde v popředí dominuje paní matrikářka, kdesi vzadu stojíme a trochu vykukujeme my 2 manželé . Bylo to bezva, vzpomínám ráda. Jeli jsme na svatbu vlakem, na sobě trochu lepší ohoz, ale takovej a la navštěva muzea. Doporučuju!!