Přidat odpověď
Abych byla konkrétní:
1. pes: měli jsme v rodině, sestra nechávala psa velmi velkého plemene, který byl rozjívený a nevychovaný, aby lezl po mé dceři, tehdy dvouleté a naprosto hysterické strachy. Když to nešlo se sestrou, šlo to se psem, dostal pár na prdel a několik výhrůžek, ošéfovala jsem si ho já.
2. Co je komu po tom. Udivené pohledy jsou mi jedno.
3. Prostě klidně odpovím, že potřebuje chodit spát včas, řeknu mu rozluč se a odvedu ho vlídně, ale nekompromisně spát. Taky jsem zažila, dcera potřebovala režim a svého času bylo nutné uložit ji i v létě kolem osmé. Obvykle první večer lidi zkoušeli, ať na ni nejsem zlá, další večery dali pokoj.
Předchozí