Situace 1.
reagovala bych takto: Prosím, zavřete toho psa, bojí se dítě i já, nebudu pak z návštěvy u vás nic mít, protože se budu pořád ohlížet po dítěti a chlácholit ho. A opakovat, dokud nesplní. případně pokud opravdu to neuděělají, ybch chvíli poseděla a pak se s omluvou zvedla. Víckrát bych pozvání asi nepřijala, kamarádi by měli být chápaví.
Situace 2: Prostě pojedu svým autem, pohledů si nevšímám. Je to pro mě pohodlnější, tudíž si pořádek plánujte beze mě. Tečka.

Situace 3 : Tady bych asi dítě o chvilku dýl nechala, ale ne o moc, aby opravdu nevyvádělo. případně řekla ostatním, že uspávat ho musím já, takže taky půjde spát tak, jak řeknu já.

Ale já obecně při výchově svých dětí kašlu na to, co si myslí ostatní. Většina lidí je normálních a chápe, kdo nechápe, jeho problém.